Ohlasy na dění v českých politických „lesích a hájích” se zcela nepochybně různí, a to s postupem času. Pokud se vrátíme do historie, tak zjistíme, že odezvy na události na naší politické scéně se cyklicky měnily od kladných reakcí po ty záporné.
Pokud zabrousíme do raného dětství naší (tehdy československé) republiky, narazíme na důkazy respektu ostatních států vůči našim politikům. České politické (a zároveň intelektuální) špičky měly takové renomé, že jim mohli leckteří zahraniční politici závidět. Vždyť při triumfálním turné T. G. Masaryka po USA ho přišly podpořit doslova miliony Čechoslováků žijících tehdy „za velkou louží”. Politici z ostatních mocností plně respektovali osobnost jeho i mnoha dalších tehdejších československých politiků, což v konečném důsledku pomohlo ke vzniku ČSR.
Ovšem renomé dnešní české politiky by se dalo přirovnat k obydlí, které má sice velmi kvalitní základy a stabilní první patro, avšak jeho střecha je děravá jako ementál. A omítka? Ta opadala před pěknými pár lety. Přitom před dvěma desetiletími na místě otrhané barabizny stála sice neodzkoušená, avšak zcela nová, „demokraticky” vymalovaná vilka.
Myslím, že se nedopustím vlastizrady, když řeknu, že část osob pověřených řízením naší země jsou lidé poněkud výstřední, mnohdy až naivní. Výroky a hlavně skutky našich politických špiček na tuto zemi vůbec nevrhají pozitivní světlo, ba naopak, vyvolávají vášnivé diskuse a v mnoha případech bohužel i posměšky.
„Nemyslím, že je nějaké oteplování klimatu. Nevidím žádná statistická data, která by to dokazovala,” to prohlásil prezident Klaus na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Je politováníhodné a zároveň velmi odvážné pronést tohle tvrzení v době, kdy je věda dále, než kdy vůbec byla, a tak zcela objektivně globální oteplování potvrdila. Mínění zahraničních subjektů nemůže být nijak oslnivě skvělé, když je Česká republika zviditelňována spíše výstředními výroky a skandály.
Avšak bylo by nespravedlivé házet české politiky do jednoho pytle. Například Karel Schwarzenberg je nepochybně jedním z těch, kteří zvedají prestiž Česka v zahraničí, ať už v roli ministra zahraničí, nebo jako představitele TOP 09.
Právě v tuto pochmurnou dobu, jíž zmítá ekonomická krize, je potřeba zacelit díry ve střeše a nanést novou vrstvu omítky. Snad se blíží doba, kdy bude obraz Česka v ostatních státech svítit jasnými barvami a bude převážně pozitivní.