14. 6. 2012 vyrazil celý první ročník do nedalekých Loštic. Díky Nadaci SPŠE jsme jeli pohodlně vlasním autobusem. Od podzimu r. 2011 jsme měli v kapse pozvánku do synagogy. Mnoho z nás v takovém svatostánku nikdy nebylo. Následující víkend se tam uskuteční Festival vzpomínek a my jsme měli tu čest zažít předpremiéru. Průvodkyní nám byla neuvěřitelně vitální téměř 90letá paní Seidlová, která osobně znala téměř všechny židy odvlečené za války z Loštic. Vrátili se jen tři.
Zasvěcený výklad pana Luďka Štipla nás seznámil s historií synagogy, dovolil nám posadit se do vzácných lavic zachráněných z vypálené olomoucké synagogy (březen 1939) a odkryl nám tajemství, že každé místo patří jedné konkrétní osobě, která nepřežila holokaust. Ve schránkách v lavicích byly osobní předměty jako připomínka 22 tragických osudů. Zblízka jsme si prohlédli tóru a dozvěděli jsme se, proč židovský svícen má sedm ramen, výjimečně osm. V přízemí budovy je interaktivní výstava o lidech, pronásledovaných komunistickým režimem v 50. letech minulého století. Kdo chtěl, mohl využít výkladu ze sluchátek. V patře, kam se dříve chodily modlit židovské ženy, jsme si připomněli zejména osud Otty Wolfa (obdoba s osudem Anny Frankové), prohlédli jsme si byt rabína-dnes knihovnu s převážně anglickými tituly.
Dnes synagoga slouží kulturním účelům, my jsme se v ní dozvěděli mnoho překvapivého z nedávné regionální historie, ale hlavně jsme získali poznatky o věcech, které by neměly být zapomenuty a měly by být mementem pro další generace.
Takto jsme v praxi a sugestivně prožili hodinu dějepisu.
Muzeum tvarůžků byl zážitek jiného druhu. Po vtipném firemním filmu v hanáčtině jsme šli do expozice předmětů souvisejících s výrobou loštické speciality. Slovem nás provázela paní Pekařová. A pak už jsme ve specializované prodejně nakupovali a ochutnávali. Vrcholným gurmánským prožitkem byly zákusky z tvarůžků. Byl to prostě skvělý den...
