Množství tepla vytvořeného elektrickým proudem procházejícím topným rezistorem se ztrátovým výkonem P za čas t.
Při ohřevu vznikají ztráty dané způsobem ohřevu (přímý/nepřímý), únikem tepla do okolí mimo ohřívaný materiál a podobně. Tyto ztráty se empiricky zahrnují jako účinnost ohřevu.
Množství tepla Q, potřebného na ohřátí látky o hmotnosti m s měrnou tepelnou kapacitou c:
Topný kabel a folie
Topení podlahou nebo stropem je výhodné snadnou regulací, nízkými teplotami, minimálním vířením prachu a tepelnou pohodou způsobenou velkoplošným předáváním tepla. Podlahové topení je velmi příjemné, musí se však dodržet maximální teplota povrchu 27°C. U stropních fólií může být teplota povrchu vyšší, až 45°C.
Samoregulační topný kabel
Samoregulační topný kabel zajistí automatické přizpůsobení topného výkonu chladnějším místům podlahy například v prostorech u francouzských oken, nebo naopak teplejším místům, které prohřívá dopadající sluneční záření, případně pod kobercem nebo nábytkem.
Teplo z topné folie se akumuluje do sádrokartonu, který sálá do ohřívaného prostoru
Tepelná čerpadla umožňují vytápět teplem odebraným z nízkopotenciálních zdrojů. Účinnost takovéhoto vytápění je popisována tzv. topným faktorem, jehož hodnota je teoreticky v rozsahu 2 až 6, prakticky bývá 2 až 4.
Kompresor stlačí plynné médium, čímž dojde k jeho ohřátí a zvýšení tlaku. V kondenzátoru vlivem zvýšeného tlaku a vyššího bodu varu dojde ke zkapalnění (kondenzaci) média, přičemž se uvolněné teplo předává do okolí.
Zkapalněné médium odtéká přes škrtící (redukční) ventil, který způsobí snížení tlaku do výparníku, kde se vlivem sníženého bodu varu odpařuje a odebírá teplo z okolí.
Plynné médium je nasáváno kompresorem a koloběh pokračuje.
Vnější výměník s výparníkem je ohříván venkovním vzduchem poháněným ventilátorem. Odebrané teplo se ve vnitřním výměníku s kondenzátorem předává vzduchu v místnosti, předávání je opět urychleno ventilátorem.
V zemním vrtu o maximální hloubce 100m je umístěna plastová trubka ve tvaru U. Trubkou cirkuluje nemrznoucí směs, která se stabilní teplotou země kolem 4°C ohřívá a ve výměníku u výparníku se z ní teplo odebírá. Vrtů může být i více, na 1kW výkonu tepelného čerpadla je zapotřebí asi 12m vrtu. Místo vrtu lze použít i plošný kolektor v nezámrzné hloubce.
Ze zdrojové studny je odčerpávána voda, která má stabilně teplotu kolem 10°C, ze které se ve výměníku u výparníku odebírá teplo a voda se vypouští zpět do země vsakovací studnou.
Vnější výměník s výparníkem je ohříván venkovním vzduchem poháněným ventilátorem. Odebrané teplo se ve vnitřním výměníku předává vodě a využívá se k ohřevu užitkové vody a vody v ústředním topení.
Vytápění elektřinou je sice nejdražší, ale v případě pasivního domu vzhledem k nižším pořizovacím nákladům a také nižším sazbám elektřiny i pro ostatní spotřebiče vychází ekonomicky lépe než jiné způsoby.
Přibližný vzorec pro výpočet elektrického příkonu k vytápění místnosti:
ΦZ celkové ztráty místnosti, Vm objem místnosti, Sod plocha oken a dveří, Szp plocha zdí a podlahy, ϑi požadovaná vnitřní teplota, ϑe minimální venkovní teplota.
Podrobný výpočet
Podrobný výpočet se provádí počítačovými programy, které podle skladby zdí, použitých materiálů a rozměrů určí jednotlivé části ztrát.
ΦC celkové ztráty místnosti, Φp ztráty místnosti prostupem zdmi, okny a dveřmi, Φv ztráty větráním, Φf teplo vyprodukované osobami v místnosti
q měrné tepelné ztráty, ϑi požadovaná vnitřní teplota, ϑe minimální venkovní teplota, Vm objem místnosti.
Měrné tepelné ztráty nesmí překročit normami povolenou hodnotu řádově 1W·K-1·m-3.